ezi vodníky panuje msta a nepřátelství. Jeden soused z Košova šel o Zeleném čtvrtku do táborského lesa na „březí“. Když u „jezera“ vylezl na břízku, uslyšel pojednou koňský dupot. Ohlédl se a spatřil myslivce na koni. Ten mu poručil, aby hned slezl ze stromu. Soused se třásl jako osika, ale neuposlechl. Myslivec zaklel a svůj rozkaz přísněji zopakoval. Tu teprve soused slezl a bázlivě se obrátil k myslivci, očekávaje notný výprask. Kouká, kouká – ale myslivce nepoznává. Neznámý mu hodil uzdu a poručil, aby koně nepouštěl, pokud na „jezeru“ budou červené vlny. Pak se obrátil a skočil rovnou do vody. Jakmile se nad ním hladina zavřela, začaly se dělat na „jezeře“ krvavé vlny, které se zvětšovaly a zvětšovaly, bylo slyšet hukot a jakoby křik a lidský nářek.
Kůň se vzpínal, že ho měl soused co držet. Za hodnou chvíli spoušť trochu polevila a na vodě se objevily bílé vlny. Tu teprve soused koně pustil. Ten běžel přímo k „jezeru“, skočil do něj a vše se v tu chvíli rázem utišilo. Soused stál nad tím vším jako omráčený.
Byl prý to vodník z rybníka, co byl u Zámeze, a šel se pomstít vodníkovi, který byl v „jezeře“ na Táboře. Tam spolu svedli tuhý boj, jehož byl soused svědkem.
Zpracováno podle:
Jaroslava Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji