O víle, drakovi a rytíři

sou však lidé, kteří nevěří, že měla Pecka něco společného s čerty a čarodějnicí, naopak o vznik hradu se prý přičinila líbezná víla.

Nějaký rytíř měl v úmyslu postaviti si krásný hrad, ale protože většina příhodných kopců byla jinými majiteli už zabrána, dlouho nemohl nic vhodného najíti. Jeho robotníci unaveni neúčelným chozením, položili se jednou k odpočinku v lese a hned usnuli. Také rytíř konečně počal dřímati i spatřil ve snách spanilou vílu, jež mu pravila: „Vím o vrchu, jaký hledáš, ale hlídá ho veliký a zlý drak, neboť v té krajině jsou v zemi veliké poklady. Neboj se, podnikni s ním boj! Napadneš-li ho, v té chvíli povětří bude naplněno nářkem a strašlivým hlukem, aby tvá odvaha klesla a saň tě přemohla jako tak mnoho tvých předchůdců. Jsem ochránkyně této krajiny a neopustíš-li cestu ctnosti, zůstanu ti nakloněna svou přízní.“

Ve snu vedla víla rytíře do půvabného údolí, odkud bylo viděti vrch velmi příhodný k stavbě hradu.

„Hleď, je podoben pecce, je tvrdý jako pecka a chová ve svém nitru jádra, základ tvého bohatství.“ Když domluvila, rytíř se vzbudil a vidí k svému úžasu, že není se svými robotníky, nýbrž pod kopcem, na němž jako by se mihotalo jiskrami. Zaslechl však také chrápání a funění spící saně.

„Jistě se mi zjevilo mé štěstí,“ pravil si, „poslechnu jeho hlasu.“ I tasil meč a podnikl zápas s obludou. Podle předpovědi při první ráně zdvihl se strašlivý hřmot, až rytíři smysly přecházely, ale protože byl na to připraven, nedal se zastrašiti. Konečně po nadlidské námaze podařilo se rytíři draka zahubit.

Na vrcholku kopce začal čilý ruch. Brzy se tyčily k nebi zdi výstavného hradu a když byl ukončen, rytířovi lidé počali v krajině dolovati na zlato. Pověst praví, že již při stavbě robotníci nalézali zvláštní kamenné pecky, ale nedbali toho. Teprve když jejich pán přes podobný kámen klopýtl a zlostí jím udeřil o zem, vypadl z něho kousek zlata. Rytíř velice zbohatl.

U Stupné nedaleko Pecky prý se začalo dolovati už za knížete Křesomysla, jenž si nerostného bohatství více vážil nežli polní i úrody. Lesní půda je tam plna jam a jinde opět kopců z vyházené země.

Horníci u Stupné věděli, že by byli první na ráně, kdyby nepřátelé pohraničním lesem vnikli do země i bylo prý zřízeno u nynějšího Kalu rozsáhlé hradiště, bezpochyby první v Podzvičínsku. Říká se tam Valy a skutečně bylo to místo mocnými valy zčásti ještě zachovanými chráněno. Uprostřed bylo asi rozlehlé roubené stavení a kolem něho ohrada. V době nebezpečí lidé s dětmi a se svým majetkem se uchýlili do budovy a dobytek zahnali do ohrady.

Pohraniční hvozd táhl se až na Bělohradsko a Horská cesta, spojující Pecku s Bělohradem, byla snad zřízena podél jeho kraje.


Zpracováno podle:
Leontina Mašínová (1941): Staré pověsti a legendy