O založení Pecky

oslechněte pověsti o Pecce, jak vznikl její tvrdý hrad! Za oněch temných časů, kdy ještě čarodějnice bez překážky provozovaly své rejdy, žila také zlá černokněžka na Táboře u Lomnice. Celý kraj měla v hrsti. Komu byla nakloněna, tomu pomáhala, ale s tím, kdo se jí nezachoval, bylo amen, proto se jí lidé raději zdaleka vyhýbali, anebo jí otrocky sloužili.

Občas pozvala si vědma dvě ženy z blízké dědiny Ploučnice, aby jí daly prádlo do pořádku. Nechodily s chutí, ale odepříti takovou službu mocné kouzelnici, k tomu neměly dost odvahy. Jednou se čarodějka opět chystala za svými spády a nakázala těm ženským, aby jí zatím vypraly prádlo.

„Pilně pracujte,“ nařídila jim, koulejíc očima, „ale do mé jizbice ani nepáchněte, se zlou byste se potázaly! Až se vrátím, dostanete večeři a plat.“

Pradleny věru neměly chuti kramařiti v ohyzdné haluzně. I daly se do práce, drbaly a mnuly prádlo, chvílemi na čarodějku broukajíce, že jim dnes, zrovna po pouti, mohla dát pokoj. Když k večeru pověsily, vytáhly své ranečky dnes lépe zásobené než jindy a vyňaly z nich koláče, ovoce a maso. Chutnalo jim. Jedly, jako když paličkami tluče.

„Kdo by čekal na večeři od baby vědmy,“ pravily, „to bychom něco popadly! Sama beztoho nemá kale co pod zub dát; je suchá jako trdlice.“

Zatím čarodějná bába se byla vrátila zadem a vyslechla, co si pradleny povídaly. Ženské, když ji spatřily, zůstaly jak opařeny, viděly, že jsou v bryndě, že měly mlčet. Kouzelnice ve zlosti vytrhla jedné ženě ohryzanou kost a mrštila jí na západ.

Tam vznikl potom hrad Kost. Na to sebrala pecku od té druhé pradleny a hodila ji na východ. Tam povstal později hrad Pecka.

Poděšeným vesničankám dala vědma místo platu hrsti březového lupení. Nacpaly si ho do kapes, aby čarodějky znova neurazily a teprve doma viděly, že jim královsky zaplatila: v kapsářích měly plno zlata. Vrátily se tedy na Tábor, aby dárkyni poděkovaly a za odpuštění ji prosily, ale na vrcholu kopce už nebylo chaloupky ani kouzelnice. Všecko jako by země pohltila.


Zpracováno podle:
Leontina Mašínová (1941): Staré pověsti a legendy