Severozápadní svah vrchu Káčov (350,5 m n.m.) na jižním okraji obce Sychrov nad Jizerou.
Katastrální území: Sychrov nad Jizerou (Středočeský kraj)
Nadmořská výška: 310 – 345 m
Výměra: 1,8577 ha
Vyhlášeno: 1953
Předmětem ochrany je geomorfologický útvar – vypreparovaná čedičová žíla a vegetace skalních spár.
Geologie
Geologické podloží blízkého okolí Káčova tvoří křídové (turon) pískovce a slínovce. V třetihorách, pravděpodobně ve spodním miocénu, zde došlo k sopečnému výbuchu, při kterém žhavé lávy leucititického čediče prorazily nadložní vrstvy svrchního turonu a koniaku. V třetihorách a čtvrtohorách pak docházelo k erozním pochodům a povrchová část sopky byla zničena. Dnes je obnažena pouze přívodní část sopky – sopečný komín. Ta má bizarní tvar a skalka patří k geomorfologickým dominantám zdejšího kraje. Žhavá láva při své cestě k zemskému povrchu kontaktně přeměnila okolní horniny. Vznikl tzv. káčovák – kontaktně přeměněný pískovec, který má natavená zrna křemene. Díky tomu se dá snadno mlít. Pískovec měl původně vápnitý tmel, a tak vlivem vysoké teploty vznikl pórovitý pískovec, který je lehký a navíc ve vodě tvrdne. Proto se užíval ke stavbě jezů. Vlastní čedičová skalka se vypíná asi 10 m nad své okolí. Málo mocný půdní horizont je tvořen kombizeměmi a rankery.
Květena
Základním potencionálním vegetačním typem širšího území vrchu Káčov jsou habrové doubravy, reprezentativně místy vyvinuté v bývalé bažantnici Káčov, kde je na jižním svahu vrchu přechod do teplomilné doubravy, podobně jako na nedalekém vulkanickém dvouvrší Velká a Malá Horka (310,2 m n.m.), jižně od Káčova. Na vrcholu Káčova včetně vlastního skalního výtvoru se vlivem mikroklimatu, podmíněného expozicí i vystupujícím podkladem, vytvářejí ekologické podmínky k udržení xerotermních prvků, jejichž těžiště rozšíření v Pojizeří je v makroklimaticky teplejších oblastech jižně od Káčova. Výskyt, resp. koncentrace níže zmíněných prvků může mít charakter reliktu – pozůstatku výskytu z teplejších období poledových dob, ale rovněž se mohly uchytit v novější době, protože skalní ekotopy přírodní památky vznikly z velké části uměle obnažením těžbou. Prostřednictvím sopečných vrchů – ostrůvků – tak vyzařují teplomilné prvky směrem na sever. Na tento fakt upozornil již v roce 1869 mnichovohradišťský lékárník a význačný botanik Václav Jan Sekera. Ve skalních štěrbinách vlastního vulkanitu a křídových hornin a na plochách s mělkými půdami převážně na jižně orientovaných plochách se vyskytuje kostřava sivá (Festuca pallens) a kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), pamětník rolní (Acinos arvensis), tařinka kališní (Alyssum alyssoides), pelyněk ladní (Artemisia campestris), sleziník severní (Asplenium septentrionale) či lipnice smáčknutá (Poa compressa), na zastíněných svazích osladič obecný (Polypodium vulgare).
Zvířena
Samotné chráněné území nemá větší zoologický význam. Cenné se ale zdají být okolní převážně listnaté lesy, které jsou refugiem řady bezobratlých a ptáků. Zřejmě z těchto lesních biotopů pronikly do vlastního chráněného území některé vzácnější druhy pavouků (pavučenka Walckenaeria corniculans či plachetnatka Saaristoa abnormis) a střevlíků (Carabus ullrichi a Harpalus quadripunctatus).
Využití
Kolem čedičové skály je bezlesí, na ostatní ploše listnatý les. Pro chráněné území byl zpracován plán péče. Jeho hlavní zásadou je uchování bezlesí v bezprostřední blízkosti vrcholu, aby zůstal nerušený výhled na tento zajímavý morfologický útvar. Cílem lesního hospodářství je postupně vytvořit porosty s přirozenou druhovou skladbou podporováním původních dřevin a odstraňováním dřevin nepůvodních. V několika posledních letech zde proběhla asanačních zásahů při nichž byly především káceny dřeviny.
Poznámka
Ochrana přírodního komplexu Káčova je poměrně složitá. Chráněné území je tvořeno výběžkem vrchu Káčova a jeho nejbližším okolím. Na jihozápadním svahu a úpatí vrchu byla v roce 1950 zřízena přírodní rezervace Káčov o ploše 29,2 ha za účelem „ochrany listnatého smíšeného porostu s hnízdišti ptactva“.
Ochrana území vlastního čedičového vrchu o rozloze 1,8577 hektaru byla vyhlášena v roce 1953. Již v listopadu 1925 však přidělil Státní pozemkový úřad v Praze vrch Káčov katastru obce Sychrov do správy odboru Klubu českých turistů v Mnichově Hradišti. Jedná se tedy svým způsobem o jednu z nejstarších rezervací v České republice. Jednou z podmínek přidělení tohoto pozemku byl požadavek osázení okolí čedičového suku listnatými, nízce rostoucími dřevinami tak, aby vrchol zůstal vyhlídkovým bodem a čedičový suk nebyl zakryt porostem. Bylo zde vysázeno celkem na 13 tisíc sazenic a zalesňování probíhalo až do roku 1944. I přes svůj přírodovědný význam byla rezervace v roce 1965 zrušena. Skutečností je, že přírodě blízká stará dubohabřina je narušena porosty smrků, borovice a dalších nevhodných dřevin. Přesto má svůj přírodovědecký význam, protože vedle běžných hájových prvků se zde vyskytuje i řada vzácnějších nebo fytogeograficky zajímavých subtermofytů jako klinopád obecný (Clinopodium vulgare), řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum corymbosum), hvozdík svazčitý (Dianthus armeria), brčál menší (Vinca minor), bradáček vejčitý (Listera ovata), srpice barvířská (Serratula tinctoria), ostřice chabá (Carex flacca) a bukvice lékařská (Betonica officinalis). Celkem bylo v těchto porostech zjištěno 166 druhů vyšších rostlin a 16 druhů mechorostů. Kromě výše uvedených i nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer), růže polní (Rosa agrestis) a dřín jarní (Cornus mas), jehož zdejší populace je nejasného původu.