Železnice bývaly rybníky, které se nazývaly Strach a Hrůza. O původu podivných jmen se vypravuje tato pověst.
Za podzimních večerů se zjevovaly na bažinách u rybníků bludičky a prováděly tu své rejdy. Shlukovaly se do kruhů, aby se vzápětí rozlétly všemi směry, jindy se třepetavým letem vznášely vlnitě do výše a mizely v neproniknutelné mlze. Zhášely, aby zase na jiných místech vyskakovaly, a tak to šlo pořád dokola. Lidé si s bázní vypravovali, jak častokrát zavedly a v bažinách pohřbily noční chodce. Ve dne se těm místům raději vyhýbali a večer by je živou mocí k rybníkům nikdo nedostal.
Jen jediný se těmto všem řečem smával. Soused Hájek z Doubravice, ramenatý muž vysoké a statné postavy, který se rád chlubíval svým hrdinstvím. „Já bych bludičkám pěkně zatopil,“ říkával, „ale na mne by se ani neodvážily a také by nepochodily!“ Co všechno by jim udělal, nikdo ani poslouchat nechtěl. Ale všeho dočasu.
Jednou si nesl ze Železnice nové necky. Připozdívalo se, když se blížil k bažině u rybníků. Vzduch až dosud jasný se zatáhl mlhou, ale jaký strach! Na cestě znal každý kamínek a Doubravice co by kamenem dohodil. A čeho se bát? Snad těch světýlek? Až se hlasitě zasmál…
Ale v tom okamžiku uskočil stranou. Hned u jeho nohou vyskočilo světélko a třepetavým letem se přeneslo přes cestu. Jak Hájek uskočil, šlápl jednou nohou do bahna. Sotva vytáhl botu, už mu druhé světélko skočilo pod nohy. Hájek zaklel. A vtom ho obklopil celý roj bludiček. Poletovaly mu před očima, hasly a opět se rozsvěcovaly, až sousedovi oči přecházely. Vzpomněl si na své řeči a hrozby a mráz mu běžel po zádech. Nohy mu trčely v bahně jako olověné, že nemohl udělat ani krok. Sevřel ho strach. Skrčil se k zemi a přiklopil na sebe necky. Jen stěží se pod ně jeho mohutné tělo vešlo. Ale ani to nepomohlo. Bludičky skočily na dno, dupaly, skákaly po neckách, až je probořily a Hájka důkladně pomačkaly. Ten byl polomrtvý strachem. Prosil, sliboval, modlil se, ale všechno bylo marné. Teprve k ránu divoký tanec přestal.
Stěží se vyhrabal Hájek z dřevěných trosek a celý rozlámaný se vlekl do blízké Doubravice. Vícekrát se svým hrdinstvím nechlubil.
Zpracováno podle:
Jaroslava Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji