ylo přáním jedněch rodičů, aby se jejich jediný syn Hanuš stal knězem. Dali ho tedy na studia do Prahy. Když jednou přijel zase domů na prázdniny, zavedla ho náhoda k malé chaloupce na Prachově. Právě odtud vycházelo děvče na trávu. Hanušovi se hezká, usměvavá dívka zalíbila a nabídl jí doprovod. Ani dívce nebyl příjemný mladík proti mysli, a tak se stalo, že se mladí lidé do sebe zamilovali. Slovo dalo slovo a Hanuš si přes odpor rodičů vzal děvče z chaloupky za ženu. Ale tím si proti sobě velmi popudil obě své báby a pratety, které z něho chtěly mít kněze a přímluvce u Boha za jejich hříšný a zlý život. Snažily se všemi prostředky mladé lidi rozvést, a když se všechno jejich úsilí ukázalo marné, upsaly se ďáblu, jen aby za každou cenu zničily štěstí mladého páru.
Jednou se strhla nad Prachovem děsná vichřice. Stromy úpěly v bouři, skály v náhlém soumraku příšerně ztemněly, blesk za bleskem bičoval zemi a sinavě osvětloval kraj. Uhodila i do Hanušovy chaloupky. Mladí manželé se sotva s dítětem zachránily. Děcko se však nastudilo a k velkému žalu rodičů zemřelo.
Neštěstí však nebralo konce. Po kraji se rozšířil mor, mnoho lidí umíralo. Smrtelně se roznemohl i Hanuš. Mladá žena sedí u lůžka a pláče nad těžce nemocným mužem, po kterém už sahá smrt. A tu najednou vidí, že na ni z temného kouta někdo kývá a zve ji ven. Rychle se ustrojila, pro jistotu zastrčila pod plachetku nůž a vyšla ze světnice. Sotva vykročila z chaloupky, obklopily ji čtyři babice a zvaly ji, aby s nimi šla, že jí pomohou nalézt lék, který by jejího muže zachránil. „Půjdu s vámi, kam budete chtít, jen abych svého muže vyrvala z náručí smrti!“
Běží babice napřed a žena za nimi. Běží skalami a roklemi, přes ostré balvany a drásavé trní. A ženiny bosé nohy zanechávají po cestě stopy krve. Když vstoupily do hluboké rokle, zaburácel hrom, zakvílel vichr, a kde se vzal, tu se vzal, do cesty uštvané ženě vstoupil ďábel. Kostnatou rukou chtěl uchopit kořist, kterou mu babice přivedly. Ale jak se k ní přiblížil, vytrhla žena zpod plachetky nůž a prudce bodla. Těžce zraněný ďábel se svíjel bolestí a hroznými kletbami proměnil divé báby v kámen. Potom se schoulil, ztišil se a zkameněl také.
Když se žena po dlouhé chvíli vzpamatovala z hrozného leknutí, rozprostíralo se kolem ticho a nad ní se skláněl Hanuš, úplně zdravý. Jen pětice nových balvanů připomínala, co se zde před chvílí odehrálo.
Neštěstí, která na Hanuše a jeho ženu sesílaly prostřednictvím ďábla babice, byla zažehnána a mladí manželé žili dál spokojeně.
Snadno najdeme v Prachovských skalách místo, kterému se říká Babinec. Uvidíme kolem sebe divokou změť skal, podobu babic a ďábla však za dlouhá léta déšť, vítr a mráz skoro již setřel.
Zpracováno podle:
Jaroslava Velartová (1990): 10 zastavení v Českém ráji