ednou, bylo to takhle po sv. Prokopu, se konal v Mnichově Hradišti jarmark. Jakási babka šla si tam koupit na sukni, po cestě se zula a hodila si střevíce přes rameno, aby ušetřila podrážky. V lese někde u Maňkovic se zarazila neb z houštiny vyšel hezký mládeneček v mysliveckém.
Babka se sotva z leknutí probrala a už šveholila „I koukejme, takový hezký mládenec. Však jsem se bála, aby to nebyl ten mordýř… „A který babičko?“ ptal se myslivecký. „No ten Babinský přeci!“ Mládeneček se nějak zazubil do knírků, opřel se do pěkně vyleštěnou dvojku, klobouček posunul frajersky na ucho. „A kam tak nakvap babičko“ ptal se. „Ale, kam jinam než na jarmark do Hradiště. Potřebuji na posvícení kus kytlice na sebe…“ povídali, povídali, mládenec pak nabídl babičce šňupeček. Vzala si jeden, vzala druhý, zachutnal ji tabáček náramně. Kýchla a povídá: „Však jsem tuze ráda, že je tu člověk s flintou. Kdyby se tady natrefil ten Babinský, lotr jeden… „A vy ho znáte babičko?“ „Kdepak já panenko Marie mlíkosrbská, setkat se s ním nechci. Takový holomek by měl viset na hambálkách a lidi by z něj měli dřít řemeny“ pokřižovala se babka.
Pak ji myslivec vyprovodil na konec lesa. Tu si zase obula botky a opět přijala šňupeček. Myslivec ji podával dva měďáky, aby si prý koupila cvočky do těch botek, vydrží prý dvakrát tolik. Babka peníze lačně shrábla, poděkovala a pelášila k městu. „Já si na Vás babičko počkám, abyste se zpátky nebála, „volal za ní myslivec“.
Babka byla tomu ráda a vrátila se z jarmarku coby dup, kanafas na tu sukni nesla v ranečku a mimo to i plný kornout cvočků. „Neošidili vás? To víte pámbu má všelijakou čeládku na tom světě. Víte co? Sedneme si támhle u pařezu a ty cvočky přepočítáme.“ Babka souhlasila, sedli si do mechu, hrábli do kornoutu a sázeli na pařez cvok vedle cvoku pěkně špičkami vzhůru, jako když vojáci mašírují. A když je tak pěkně vyrovnali, myslivecký najednou bábu popadl a zadnicí ji na ty cvoky posadil, jen zapištěla.
„To máte babko“ za to, že jste Babinskému zlořečila a přitom jste ho ani neznala. Tak teď budete už mít proč nadávat. „Já jsem Babinský!“ – flintu na bedrech nadhodila rychle z lesa zmizel. Babka se křižovala celou cestu až domů a mezitím tiše pohekávala. To místo ji vzadu prachsakra pálilo.
Zpracováno podle:
Jaroslav Folprecht (2000): Známé i neznámé pověsti – písně a báje z Českého ráje…