ylo to dávno, ještě driv než lidé přišli na jméno Přepeře. To byla jedna vesnička a ta ještě neměla jméno. Ale chytří lidé, kteří v ní žili, na jméno brzy přišli.
U té vesničky totiž byla Předpřeže. To je taková stáj, kde měl majitel vždy čerstvé koně, které si vozkové, kteří tudy jeli, za nějaké ty peníze vypůjčili. A tak toto slovo lidé všelijak komolili a vzniklo z něho Přepeře. Tak ještě dřiv než vzniklo toto jméno, stávaly se takovéhle příhody.
Okolo cesty směrem z Mnichova Hradiště k předpřežím u Pyrámu byly lesy. A půl kilometru před předpřežemi bylo nejobávanější místo. U těch lesů byla taková samota. Byly tam asi jen čtyři chaloupky. A v té jedné chaloupce se jednomu rolníkovi narodilo sedm synů. Rodina byla chudá a rolník musel pytlačit občas, aby uživil těch sedm věčně hladových krků. Chlapci rostli jako z vody. A tak než se naděli, bylo jim třináct let. Ti bratři ale neměli o poctivé řemeslo zájem. Víc je bavilo, když někomu něco ukradli. Hlavně těm, kteří vozili něco na trh.
Pokaždé měli jiný plán.
Tak například: Jednou zjistili, že okolo pojede jeden zámožný kupec. Chlapci se dohodli, že nejstarší z nich půjde po cestě a bude dělat utrmáceného kramáře a ostatní se půjdou schovat do lesa. A jak se dohodli tak se stalo.
Nejstarší zabavil kupce, nejmladší zezadu vyskočil na vůz a všechny potřebné věci vybíral a podával bratrům, kteří uloupené věci odnášeli do lesa. Na dané znamení nej starší vystoupil z vozu a s bratry odnesli věci domů. A ještě měli mnoho jiných nápadů. Ale když vyrostli; oženili se a postavili si chalupy, věnovali se poctivému řemeslu. Bývalá samota se rozrostla a na počest sedmi malých bratrů se vesnička jmenuje Malobratřice.
Zpracováno podle:
Jaroslav Folprecht (2000): Písně a báje z Českého ráje.