everně od hradu Kozlova prý stával kdysi druhý hrad, Hrádka. Zatímco z Kozlova zbyly jen nepatrné zbytky, z Hrádek se nezachovalo nic.
Hrad Kozlov prý náležel koncem 14. století prchlivému rytíři Zdeňkovi. Jeho syn Oldřich se již od malička přátelil s Hátou, jedinou dcerou pana Zbyslava a Martinky Háty z blízkých Hrádek. Když Oldřich dospěl ve statečného mládence, požádal o její ruku.
A tak se na Hrádkách chystalo k svatebnímu veselí. Hosté se sjížděli zdaleka široka, v kuchyni bylo jako v kole. Paní Maminka zpozorovala, že má na druhý den k hostině málo zvěře. Pan Zbyslav tedy vyslal čeleď na lov do lesů mezi Kozlovem a Hrádkami.
Nad krajem se začal snášet soumrak, les houstl tmou a lovci byli stále ještě bez kořisti. Pojednou vyběhl z houští krásný jelen. Marně varoval nejstarší zbrojnoš druhy, aby ho nestíhali. Marně je upozorňoval, že je to milovaný ochočený jelen pána z Kozlova. Jelen padl a byl tajně dopraven na Hrádka.
Ale celou příhodu pozoroval z houští jeden kozlovský zbrojnoš, který nenáviděl pana Zbyslava a jeho čeleď. Ihned spěchal k panu Zdeňkovi. Vylíčil mu ale celou příhodu tak, jako by byl oblíbený jelen skolen z rozkazu pana Zbyslava. Když to pan Zdeněk uslyšel, vzplál k svému sousedu prudkým hněvem. Příští den vypravil onoho lživého zbrojnoše na Hrádka, aby oznámil zrušení sňatku a vypověděl nepřátelství. Bylo po svatbě. Panstvo se rozjíždělo, ale hrádeckému pánovi slibovali pomoc proti rušiteli pokoje.
Hrádka byla spěšně opevňována, pan Zbyslav se chystal k obraně.
O tom všem se dozvěděl rytíř Mladota z Doubravy, který vídával sličnou Hátu na turnajích na Velíši a oblíbil si ji. Otci nabídl pomoc a dceru požádal o ruku. Ani Hátě nebyl statečný rytíř lhostejný, a tak se mladí lidé zasnoubili. To když se dozvěděl Oldřich, vzplál záští proti všem na Hrádkách a přísahal pomstu v den svatby.
Svoji hrozbu splnil. Za tmavé noci vyjela surová chasa z hradu. V čele mstivý Zdeněk, za ním rozhněvaný Oldřich. Jak klusali příkrou stezkou, zřítil se náhle velký čedičový balvan a pana Zdeňka i s koněm rozdrtil. Z další výpravy zatím sešlo. Oldřich však v sobě myšlenku na pomstu živil dál. Podporoval ji v sobě ještě víc, když se mu matka žalem utrápila. A aby získal mocného společníka, začal se ucházet o ruku Berty, dcery Hynka z Kumburka. Byl odmítnut a jeho zlost se znásobila.
Na Hrádkách zatím mladí manželé žili spokojeně.
V té době vzplály v Čechách husitské války. Také rytíř Mladota se octl ve válečné vřavě. Po jedné nešťastné bitvě u Hořic, kde s ostatními pány utrpěl od Žižky těžkou porážku, spěchal domů. Obával se zlého souseda Oldřicha, který jistě využije jeho oslabení a pokoření. Sotvaže dorazil na Hrádka, svolal všechny věrné pomocníky. Jen jednoho postrádal. Pojal podezření a začal ihned opevňovat hrad. Rytíř Oldřich se svou čeledí skutečně brzy udeřil. Posádka hradu se statečně bránila, ale nepřítel byl ve výhodě. Opevnění, které bylo ve spěchu na mnoha místech budováno jen ze dřeva, nevydrželo. Záhy zachvátil hrad ze všech stran mohutný požár. Rytíř Mladota ustoupil do věže a odtud s rodinou uprchl tajnou chodbou, která končila v Popelkách u Rváčova. Potom prý uprchl na Moravu ke svým příbuzným.
Oldřich se domníval, že všichni zahynuli v plamenech. Sebral své mrtvé a raněné a s divokým smíchem odtáhl. Zanedlouho počal přece jenom litovat svého krutého činu. Odešel do Palestiny a tam činil pokání. Nikdy se už nevrátil. Jím prý zanikl i rod pánů z Kozlova.
Zpracováno podle:
Jaroslava Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji