|
 od
Táborem, ukryté lidským zrakům, se nachází v lese malé jezírko. Jeho
voda je odrazem okolních stromů zbarvena tmavozeleně až černě. Lidé si
vypravují o jeho veliké hloubce. Dívá-li se někdo chvíli do hlubiny,
neubrání se pocitu úzkosti a rád opouští místo, které v sobě skrývá
něco tajemného.
Do
těchto míst si zašel dědeček Rudolfů z blízké Železnice, aby v lese
nalámal suché větve. Za chvíli měl otep hotovou. Přes rameno si
přehodil provaz, pravicí uchopil hák a chystal se vstát.Vtom ucítil,
jako by mu někdo skočil na otep. Ještě že se zachytil volnou rukou
stromu, jinak by byl upadl. Ohlédl se dozadu, ale nikoho neviděl.
"Nalámal jsem dnes asi na dva dny," pomyslel si a kráčel domů. Cestou
musel několikrát odpočívat, pot se mu jen řinul po tváři, ale
nalámanou souš přece jen zahazovat nechtěl. Tak doklopýtal až na
dvorek, shodil otep na zem a zhluboka si oddechl. Ale v tu chvíli
uslyšel za sebou chechot. Ohlédl se a spatřil vodníka, který se mu
posmíval: "To ses pronesl!" A než se dědeček vzpamatoval, byl mužíček
ten tam.
Příští
týden šel dědeček zase na dříví. Něco ho lákalo, aby zašel opět k
jezírku. Dával si ale tentokrát pozor. Když chtěl vzít otep na záda,
spatřil vodníka, jak vystupuje z tůně pod lískovým keřem a chystá se
mu opět skočit na otep. Ale dědeček na nic nečekal, uchopil dlouhý hák
a udeřil jím vodníka do hlavy. Bezvládně se skácel mužíček do vody,
která se hned zbarvila krví. Od té doby se prý již nikomu neukázal.
Zpracováno podle:
J.Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji. |
