|
 dykoliv
zavítal čert na zem, nikdy to nevěstilo nic dobrého. Jak jen mohl,
škodil lidem, a když se octli v tísni, nabízel jim pomocnou ruku.
Dobře věděl, že tak snadno získá další duši.
Jednou také
zabloudil na Maloskalsko a vystoupil na temeno vranovského bradla.
Rozhlížel se po krajině a přemýšlel, jakou by mohl provést
čertovinu. Tu ho napadlo, že přenese na hřbetě velký balvan a že jím
zatarasí řeku Jizeru. To bude podívaná, až se voda zvedne a lidé se
začnou topit! Hned pospíšil do skal, kde vyrval největší ze skalních
sloupů. Naložil si jej na záda a vydal se s ním na cestu k Jizeře.
Když byl v údolí pod Vranovem, potkal starou babičku. Bylo sice již
šero, ale babička se domyslila, kdo to nese takový kus skály a co
zlého s ním chce udělat. Uskočila před čertem stranou, pokřižovala
se a začala ho zaklínat: "Duchu zlý, nečistý, který jsi přišel
škodit lidem, zaklínám tě jménem Božím, aby ses hned vrátil na své
místo do pekel." A jak ta pobožná slova dořekla, udělala proti čertu
ve vzduchu tři křížky. Čert zařičel bolestí. Shodil balvan s beder
na zem a pak se za strašlivého proklínání propadl do pekel.
A skála? Ta
zůstala ve vranovském údolí již navždy. Lidé jí říkají Sudka, nebo
také Čertova hrobka, či Čertův kámen.
Zpracováno podle:
J.Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji. |
