|
dysi se usadili v
Drábovně pod Kozákovem tři železní muži. Ze svého skalního příbytku
hleděli do kraje, a hleděli zlověstně. Stali se postrachem širokého
okolí. Byli to chlapi tvrdí, necitelní a navíc obdaření kouzelnou
mocí. Lidem škodili, kde mohli.
V nejprudším
létě, když byla pěkná úroda, vycházeli ke studánce na Kozákov a tak
dlouho do ní dýchali, až zmrzla. A pak led šlapali a drtili a dolů pod
horu na pole sypali. A tak každý rok vždycky velké kroupy ničily lidem
úrodu. Vesničané plakali, lomili rukama, ale nic platné. Poradit si
nedovedli. Bídu a hlad měli pokaždé, když se železní mužové objevili.
A ti se radovali z jejich neštěstí a věřili, že se lidé z kraje
vystěhují a oni sami tam budou vládnout.
Až tu jednou jeden chalupník, Matěj Kubáně se jmenoval, dostal nápad.
Sám trpěl zlomyslností železných mužů, a proto přemýšlel, jak jejich
řádění učinit přítrž. A napadla ho taková věc. Na starý strom u
studánky, ze které brali železní muži led, pověsil obraz Matky Boží
Radostné. Sám se tam chodil pak denně modlit. A jednou, když klečel
před obrazem u studánky, se mu zdálo, že se na něj Matka Boží usmála.
A od těch dob
jako když utne, přestala pohroma, přestalo krupobití a mohli železní
chlapi do studánky dýchat, jak chtěli, nepovedlo se jim. Studánka
nezamrzla, kroupy nebyly, chalupníkům a sedlákům pod Kozákovem se
ulevilo. Železní chlapi plni vzteku odtáhli z kraje někam daleko za
Železný Brod.
A studánka, která podle obrázku dostala
jméno Radostná, od té doby ani v zimě nezamrzá.
Zpracováno podle:
J.Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji. |
