|
Železnice bývaly rybníky, které se nazývaly Strach a Hrůza. O původu
podivných jmen se vypravuje tato pověst.
Za
podzimních večerů se zjevovaly na bažinách u rybníků bludičky
a prováděly tu své rejdy. Shlukovaly se do kruhů, aby se vzápětí
rozlétly všemi směry, jindy se třepetavým letem vznášely vlnitě do
výše a mizely v neproniknutelné mlze. Zhášely, aby zase na jiných
místech vyskakovaly, a tak to šlo pořád dokola. Lidé si s bázní
vypravovali, jak častokrát zavedly a v bažinách pohřbily noční chodce.
Ve dne se těm místům raději vyhýbali a večer by je živou mocí k
rybníkům nikdo nedostal.
Jen
jediný se těmto všem řečem smával. Soused Hájek z Doubravice, ramenatý
muž vysoké a statné postavy, který se rád chlubíval svým hrdinstvím.
"Já bych bludičkám pěkně zatopil," říkával, "ale na mne by se ani
neodvážily a také by nepochodily!" Co všechno by jim udělal, nikdo ani
poslouchat nechtěl. Ale všeho dočasu.
Jednou
si nesl ze Železnice nové necky. Připozdívalo se, když se blížil k
bažině u rybníků. Vzduch až dosud jasný se zatáhl mlhou, ale jaký
strach! Na cestě znal každý kamínek a Doubravice co by kamenem
dohodil. A čeho se bát? Snad těch světýlek? Až se hlasitě zasmál...
Ale
v tom okamžiku uskočil stranou. Hned u jeho nohou vyskočilo světélko
a třepetavým letem se přeneslo přes cestu. Jak Hájek uskočil, šlápl
jednou nohou do bahna. Sotva vytáhl botu, už mu druhé světélko skočilo
pod nohy. Hájek zaklel. A vtom ho obklopil celý roj bludiček.
Poletovaly mu před očima, hasly a opět se rozsvěcovaly, až sousedovi
oči přecházely. Vzpomněl si na své řeči a hrozby a mráz mu běžel po
zádech. Nohy mu trčely v bahně jako olověné, že nemohl udělat ani
krok. Sevřel ho strach. Skrčil se k zemi a přiklopil na sebe necky.
Jen stěží se pod ně jeho mohutné tělo vešlo. Ale ani to nepomohlo.
Bludičky skočily na dno, dupaly, skákaly po neckách, až je probořily a
Hájka důkladně pomačkaly. Ten byl polomrtvý strachem. Prosil,
sliboval, modlil se, ale všechno bylo marné. Teprve k ránu divoký
tanec přestal.
Stěží
se vyhrabal Hájek z dřevěných trosek a celý rozlámaný se vlekl do
blízké Doubravice. Vícekrát se svým hrdinstvím nechlubil.
Zpracováno podle:
J.Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji. |
