|
ako hrozivý obr s
pažemi vztyčenými ční na obzoru jičínského kraje zříceniny hradu
Trosky. Na dvou ohromných pyramidách byl kdysi vystavěn pevný hrad,
sestávající ze dvou částí, jež byly spojeny dvěma dvory. Zvláštní
složení hradu a jeho zvláštní podoba byly příčinou, že se o něm
vypravovaly různé pověsti.
Je tomu dávno,
velmi dávno. Tak dávno, že nebylo ještě potuchy o Troskách. Kolem
dokola se rozkládala jen širá rovina. V nedaleké vesnici bydlel chudý
chalupník, jemuž před rokem zemřela žena a zanechala mu dvě děti,
chlapce a děvčátko. Zle bylo v chaloupce. Všude chyběly pracovité ruce
hospodyně. I děti potřebovaly ošetřování, a tak
se konečně chalupník odhodlal, že jim přivede matku a sobě ženu.
Tím však dětem
neposloužil. Macecha jim ubližovala, hladem je trápila a prací
přetěžovala. Jednou je poslala ke studánce pod lesem pro vodu. Děti
nabraly vodu do nádob, postavily je do svěží trávy a začaly sbírat
jahody a sladké kořínky, jichž tam hodně rostlo. Pochutnávaly si na
nich dlouho, že se jich macecha dočkat nemohla. Několikrát již šla na
zápraží, ale vždy se vracela se zlostí do světnice. Konečně se tak
rozhněvala, že jí splynula ze rtů krutá slova prokletí: "Kéž byste
tam zkameněly, vy nezdárné děti!"
Přišel večer a
děti se nevracely. Otec právě vedl koně do chléva, když mu macecha s
láním vyprávěla, co se stalo, aby se šel po nich podívat. Hrozné bylo
otcovo hoře, když spatřil účinek kletby své ženy.
U studánky
trčela k nebi obrovská skála se dvěma vrcholky. S jedním vyšším; kde
stál předtím hošík, a menším nedaleko, kde sbírala jahody jeho
sestřička. Tak prý vznikly Trosky.
Vypravuje se, že
v době, kdy Trosky patřily rodu pánů z Bergova, obývaly věže dvě
Bergovny, bába kališnice s vnučkou katoličkou. Ač blízké příbuzné,
nemohly se snést pro různost víry a nenáviděly se tak, že se neustále
hádaly. Proto se vnučka usadila ve věži na východní straně, kdežto
babička bydlelo v západní věži. Kdykoliv se prý spatřily v oknech,
vyčítala bába své vnučce, že zapřela víru svých otců, kdežto vnučka
zase nazývala bábu kacířkou. Jejich křik, lání a pláč se ozývaly nejen
ve dne, ale i v nočním tichu, že si kolemjdoucí zacpávali uši a z míst
utíkali.
Dávno leží Trosky v rozvalinách, ale za
bouřlivých nocí, kdy se blesky křižují nad krajinou, je prý dosud
slyšet z věží pláč a sténání. Proto také nazvali lidé východní a vyšší
věž "Pannou", nižší západní "Bábou".
Zpracováno podle:
J.Velartová (1990): 10 zastavení v Českém ráji. |
