|
 ako
dva památníky zašlé slávy stojí nedaleko sebe v lesích severně od
Jičína zříceniny dvou hradů: Bradlec a Kumburk. První stojí na nižší,
ale strmé homoli a podobá se z dálky vylomenému zubu. Byl přístupný
jen ze strany jižní, kde byl chráněn nejen příkopem napuštěným vodou,
ale i nižším kopcem, takže se dal velmi dobře bránit. Odtud má jméno
Bradlec. Druhý byl zbudován na vyšším zalesněném vrchu a patřil
polohou k nejkrásnějším, ale i nejpevnějším českým hradům. Postaven
byl na počátku 14. století a dostal jméno Goldenburg, což naši
předkové změnili na Kolmburk a Kumburk.
Bylo tomu
dávno. Páni Kumburku a Bradlece opět na sebe pohlíželi ze svých výšin
nepřátelsky, ale to nevadilo synu bradleckého pána, aby se zamiloval
do sličné panny, jediné dcery kumburského rytíře.
Všemožně se
snažil bradlecký pán odvrátit syna od jeho milenky, ale prosby ani
hrozby neměly účinku. Tu dozvěděl se rytíř o staré kartářce, ženě
čarodějce, pod hradem a dal si ji k sobě zavolat. Neskrblil stříbrem,
a tak dosáhl toho, že lakotná žena zaklela dívku v "Bílou paní". Od té
doby stala se Bílá paní strážkyní štěstí na obou hradech.
Zpronevěřil-li se některý sluha svému pánu, zjevovala se mu ve snách,
hrozila mu tresty, zastrašovala ho a přivodila mu různé nehody. Když
se polepšil, dotkla se ho ve spaní liliovou ratolestí, takže na
všechny tresty i hrůzy ihned zapomněl a upamatoval se jen na dobré.
Tak způsobila, že se nikdo druhu nemstil ani zlého mu nepřál. Každý
Bílou paní miloval.
Jen mladý
rytíř byl plný zoufalství, když viděl, co potkalo jeho nevěstu.
Bloudil po lesích, žaloval bouři a větru svůj bol, ale útěchu
nenacházel. Náhodou zabloudil i do chaty kartářky pod hradem a prosil,
aby mu poradila, jak osvobodit nešťastnou dívku. Ale bezcitná stařena
zůstala tvrdá k jeho prosbám a dodržela svůj slib, že bude mlčet.
Teprve když se blížil konec jejího života, zavolala si ho, aby mu
prozradila tajemství. Panic vstoupil do chýše, do níž se světlo jen
pracně dralo malým okénkem, plným prachu a špíny. Když jeho oči
přivykly šeru, spatřil na ohništi kotlík a kolem něj plno lahviček s
divnými tekutinami. V pravém rohu ležela na posteli vychrtlá stařena.
Orlí nos a vpadlé oči jí dodávaly dravčí podoby. U hlavy jí seděl
černý kocour, svítě zelenýma očima, a nad postelí se vznášela síť s
obrovským pavoukem. Skuhravým hlasem zvala stařena rytíře k sobě.
Nebylo vábno ve světnici čarodějky, ale panic brzy zapomněl na okolí a
pilně naslouchal, co mu žena radila. Nyní věděl, že nadešla hodina
vysvobození pro jeho nevěstu. Sotva se dočkal noci, aby vykonal, co mu
stařena radila.
Právě odbila
na kumburské věži jedenáctá hodina. Rytíř se požehnal křížem, nabral
vodu nad syřenovskou myslivnou a ubíral se lesem ke hradu. Cestu před
sebou kropil vodou ze studánky. Ale jaká to byla cesta! Za každým
krokem otevírala se před ním hluboká propast, hned mu zase obrovský
balvan uzavíral cestu. Ze stran na něj dotíraly strašlivé nestvůry, že
byl hrůzou polomrtvý. Ale kamkoli dopadly krůpěje vody, tam ihned
zmizely překážky a obludy couvaly bezmocně do hloubi lesa. Tak se
dostal rytíř až do hradního nádvoří. Před okny pokoje, v němž byla
zakleta Bílá paní, stál strom. Rytíř pokropil místo kolem něho vodou,
aby zlé bytosti k němu neměly přístup, a potom utrhl devět větviček.
Vždy ze tří svázal kytici a šel do hradu. První kyticí otevřel dveře
komnaty Bílé paní. Stála tu smutná a bledá, svého milence nepoznala.
Opustila ji úplně paměť. Teprve když se jí dotkl druhou kyticí a
zbavil ji čarodějčina kouzla, usmála se a poznavší panice vrhla se mu
do náručí. A třetí kytice? Tu si nesli mladí manželé brzy potom k
oltáři. Jejich rodiče se smířili a rádi požehnali jejich sňatku. Dosud
prý stojí na nádvoří Kumburku mohutný pahýl stromu, z něhož rytíř
kytici pro svou nevěstu vil.
Zpracováno podle:
J.Velartová (1990): 10 zastavení v Českém ráji. |
