|
ylo to dávno, ještě
driv než lidé přišli na jméno Přepeře. To byla jedna vesnička a ta
ještě neměla jméno. Ale chytří lidé, kteří v ní žili, na jméno brzy
přišli.
U
té vesničky totiž byla Předpřeže. To je taková stáj, kde měl majitel
vždy čerstvé koně, které si vozkové, kteří tudy jeli, za nějaké ty
peníze vypůjčili. A tak toto slovo lidé všelijak komolili a vzniklo z
něho Přepeře. Tak ještě dřiv než vzniklo toto jméno, stávaly se
takovéhle příhody.
Okolo
cesty směrem z Mnichova Hradiště k předpřežím u Pyrámu byly lesy.
A půl kilometru před předpřežemi bylo nejobávanější místo. U těch lesů
byla taková samota. Byly tam asi jen čtyři chaloupky. A v té jedné
chaloupce se jednomu rolníkovi narodilo sedm synů. Rodina byla chudá a
rolník musel pytlačit občas, aby uživil těch sedm věčně hladových
krků. Chlapci rostli jako z vody. A tak než se naděli, bylo jim
třináct let. Ti bratři ale neměli o poctivé řemeslo zájem. Víc je
bavilo, když někomu něco ukradli. Hlavně těm, kteří vozili něco na
trh.
Pokaždé
měli jiný plán.
Tak
například: Jednou zjistili, že okolo pojede jeden zámožný kupec.
Chlapci se dohodli, že nejstarší z nich půjde po cestě a bude dělat
utrmáceného kramáře a ostatní se půjdou schovat do lesa. A jak se
dohodli tak se stalo.
Nejstarší zabavil
kupce, nejmladší zezadu vyskočil na vůz a všechny potřebné věci
vybíral a podával bratrům, kteří uloupené věci odnášeli do lesa. Na
dané znamení nej starší vystoupil z vozu a s bratry odnesli věci domů.
A ještě měli mnoho jiných nápadů. Ale když vyrostli; oženili se a
postavili si chalupy, věnovali se poctivému řemeslu. Bývalá samota se
rozrostla a na počest sedmi malých bratrů se vesnička jmenuje
Malobratřice.
Zpracováno podle:
J.Folprecht (2000): Písně a báje z Českého ráje. |
