|
 e
tomu již hodně dávno, když ve valdickém klášteře přebývali kartuziáni.
Vyprávělo se, že měli zbudovány rozsáhlé podzemní chodby, které šly od
sochy svatého Jana k Zebínu, ke Lháni a dál až pod Kumburk. V chodbách
prý ukrývali mnoho drahých pokladů, z nichž nejvzácnější byla Večeře
Páně. Sestávala ze dvanácti apoštolů, Pána Ježíše a svatého Jana,
všechno z ryzího zlata. Pozdní chodci vídávali v místech domnělých
chodeb občas jasnou záři, a proto se jich lidé báli a vyhýbali se jim.
Mnoho se vyprávělo o pokladech, ale nikdo je nikdy nenašel, a tak tam
prý leží dodnes.
V
těch dobách se jednou po cestě do Lomnice ubíralo několik mužů.
Pojednou zahlédli, jak se v dálce něco třpytí. Když přišli blíž,
uviděli velkou zlatou kouli. Chtěli ji zvednout, ale koule se pohnula
a kutálela se směrem k Táboru. Muži šli za ní, ale tu se koule nad
vesnicí Kyje proměnila v postavu Pána Ježíše, z níž vycházela nebeská
záře. Kynula rukou k vrcholu Tábora. Vidění za chvíli zmizelo.
Tato
příhoda byla považována za pokyn nebes, a proto byla na vrcholu Tábora
postavena nejprve kaple a později kostel Proměnění Pána Ježíše.
Z
kostela se stalo slavné poutní místo, kam si každoročně proudy
poutníků přicházely vyprosit splnění svých přání.
Zpracováno podle:
J.Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji. |
