|
everně od hradu Kozlova
prý stával kdysi druhý hrad, Hrádka. Zatímco z Kozlova zbyly jen
nepatrné zbytky, z Hrádek se nezachovalo nic.
Hrad
Kozlov prý náležel koncem 14. století prchlivému rytíři Zdeňkovi. Jeho
syn Oldřich se již od malička přátelil s Hátou, jedinou dcerou pana
Zbyslava a Martinky Háty z blízkých Hrádek. Když Oldřich dospěl ve
statečného mládence, požádal o její ruku.
A
tak se na Hrádkách chystalo k svatebnímu veselí. Hosté se sjížděli
zdaleka široka, v kuchyni bylo jako v kole. Paní Maminka zpozorovala,
že má na druhý den k hostině málo zvěře. Pan Zbyslav tedy vyslal čeleď
na lov do lesů mezi Kozlovem a Hrádkami.
Nad
krajem se začal snášet soumrak, les houstl tmou a lovci byli stále
ještě bez kořisti. Pojednou vyběhl z houští krásný jelen. Marně
varoval nejstarší zbrojnoš druhy, aby ho nestíhali. Marně je
upozorňoval, že je to milovaný ochočený jelen pána z Kozlova. Jelen
padl a byl tajně dopraven na Hrádka.
Ale
celou příhodu pozoroval z houští jeden kozlovský zbrojnoš, který
nenáviděl pana Zbyslava a jeho čeleď. Ihned spěchal k panu Zdeňkovi.
Vylíčil mu ale celou příhodu tak, jako by byl oblíbený jelen skolen z
rozkazu pana Zbyslava. Když to pan Zdeněk uslyšel, vzplál k svému
sousedu prudkým hněvem. Příští den vypravil onoho lživého zbrojnoše na
Hrádka, aby oznámil zrušení sňatku a vypověděl nepřátelství. Bylo po
svatbě. Panstvo se rozjíždělo, ale hrádeckému pánovi slibovali pomoc
proti rušiteli pokoje.
Hrádka
byla spěšně opevňována, pan Zbyslav se chystal k obraně.
O
tom všem se dozvěděl rytíř Mladota z Doubravy, který vídával sličnou
Hátu na turnajích na Velíši a oblíbil si ji. Otci nabídl pomoc a dceru
požádal o ruku. Ani Hátě nebyl statečný rytíř lhostejný, a tak se
mladí lidé zasnoubili. To když se dozvěděl Oldřich, vzplál záští proti
všem na Hrádkách a přísahal pomstu v den svatby.
Svoji
hrozbu splnil. Za tmavé noci vyjela surová chasa z hradu. V čele
mstivý Zdeněk, za ním rozhněvaný Oldřich. Jak klusali příkrou stezkou,
zřítil se náhle velký čedičový balvan a pana Zdeňka i s koněm
rozdrtil. Z další výpravy zatím sešlo. Oldřich však v sobě myšlenku na
pomstu živil dál. Podporoval ji v sobě ještě víc, když se mu matka
žalem utrápila. A aby získal mocného společníka, začal se ucházet o
ruku Berty, dcery Hynka z Kumburka. Byl odmítnut a jeho zlost se
znásobila.
Na
Hrádkách zatím mladí manželé žili spokojeně.
V
té době vzplály v Čechách husitské války. Také rytíř Mladota se octl
ve válečné vřavě. Po jedné nešťastné bitvě u Hořic, kde s ostatními
pány utrpěl od Žižky těžkou porážku, spěchal domů. Obával se zlého
souseda Oldřicha, který jistě využije jeho oslabení a pokoření.
Sotvaže dorazil na Hrádka, svolal všechny věrné pomocníky. Jen jednoho
postrádal. Pojal podezření a začal ihned opevňovat hrad. Rytíř Oldřich
se svou čeledí skutečně brzy udeřil. Posádka hradu se statečně
bránila, ale nepřítel byl ve výhodě. Opevnění, které bylo ve spěchu na
mnoha místech budováno jen ze dřeva, nevydrželo. Záhy zachvátil hrad
ze všech stran mohutný požár. Rytíř Mladota ustoupil do věže a odtud s
rodinou uprchl tajnou chodbou, která končila v Popelkách u Rváčova.
Potom prý uprchl na Moravu ke svým příbuzným.
Oldřich
se domníval, že všichni zahynuli v plamenech. Sebral své mrtvé a
raněné a s divokým smíchem odtáhl. Zanedlouho počal přece jenom
litovat svého krutého činu. Odešel do Palestiny a tam činil pokání.
Nikdy se už nevrátil. Jím prý zanikl i rod pánů z Kozlova.
Zpracováno podle:
J.Velartová (1996): Dalších 10 zastavení v Českém ráji. |
