|
Příkré členité svahy v údolí Jizery
s četnými geomorfologickými fenomény ve slínitých pískovcích.
Katastrální území:
Besedice, Rakousy (Liberecký kraj)
Nadmořská výška: 265 - 420 m
Výměra: 24,64 ha
Vyhlášeno: 1995
Návrh plánu péče o PP Bučiny u Rakous
[soubor PDF 1MB]
Polopřirozený
lesní ekosystém s převahou buku ve stáří 80-120 let s pestrými rostlinnými
a živočišnými společenstvy. Jeho poloha na příkrých členitých svazích
v údolí Jizery má velký význam pro ekologickou stabilitu širšího
okolí.
 Geologie
Svah údolí Jizery tvořený nestejně
odolnými vrstvami svrchnokřídových sedimentů (vápnitých a písčitých
jílovců, jemnozrnných pískovců, prachovců atd.) jizerského souvrství
(střední turon). Ty tvoří podloží kvádrovým pískovcům
(např. Betlémské a Klokočské skály). Na rozhraní jednotlivých
souvrství dochází k vývěrům silných pramenů. Svahovými a erozními
procesy vznikly výrazné povrchové tvary. V severní části převažují
tvary gravitačních svahových pohybů blokového typu (sesuvné pole,
odlučná skalní stěna, rozsedliny apod.) a tvary výběrového zvětrávání
hornin (např. puklinová jeskyně, skalní výčnělky, pilíře apod.).
V jižní části dominuje skalní stěna nad levým břehem Jizery, vytvořená
hloubkovou a boční erozí a procesy výběrového zvětrávání jílovců
(opuk). Na svazích převažují místy značně skeletovité kamizemě
(silně kyselá kambizem arenická), litozemě a podzoly (podzol
arenický).
Květena
Vegetaci tvoří převážně květnaté
bučiny. Dominuje buk lesní (Fagus sylvatica),
značný podíl má javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan
ztepilý (Fraxinus excelsior), v menší míře nalézáme tis červený
(Taxus baccata), lípu velkolistou (Tilia platyphyllos),
jilm horský (Ulmus glabra) a dub (Quercus sp.).
Bylinné patro obsahuje řadu vzácnějších a ohrožených druhů, např.
okrotici bílou (Cephalanthera damasonium), ojediněle korálici
trojklannou (Corallorhiza trifida), hlístník hnízdák (Neottia
nidus-avis), lilii zlatohlávek (Lilium martagon). V navazujících
lokalitách se vyskytly i okrotice červená (Cephalanthera rubra),
kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), kyčelnice devítilistá
(Dentaria enneaphyllos) a mnoho dalších indikačních taxonů.
K nejzajímavějším patří dealpinn pěchava vápnomilná (Sesleria
albicans), která hojně osidluje osluněné skalní římsy a suťoviska
pod nimi.
Zvířena
Živné podmínky, členitá morfologie
terénu a příznivá druhová a prostorová skladba lesa vytvářejí vhodné
podmínky pro pestrá živočišná společenstva. Vysokou rozmanitost
a hnízdní hustotu vykazují ptačí společenstva (v hnízdní době
zjištěno 32 druhů); vyskytují se zde
i vzácnější a méně početné druhy, např. holub doupňák (Columba
oenas), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), datel
černý (Dryocopos martius), žluna zelená (Picus viridis),
ž. šedá (P. canus), strakapoud malý (Dendrocopos minor)
a také budníček lesní (Phylloscopus sibilatrix).
Nejcennějším zdejším obojživelníkem
je mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Mezi plži lze nalézt
relikt Pupilla sterri.
Lesnictví
Téměř celá rezervace má charakter
ochranného lesa v němž se v posledních desetiletích prakticky nehospodařilo.
Cílem plánu péče a z něho vycházejícího účelového lesního obhospodařování
je zvýšení přirozené druhové a prostorové rozrůzněnosti porostu
s aplikací jemných obnovných prvků podrostního až skupinově výběrného
charakteru. Necelá třetina porostu bude ponechána samovolnému vývoji.
Doplňovány budou lípa velkolistá, jilm horský, dub, jedle.
Využití
Lokalita leží v sousedství veřejné
komunikace, prudké svahy však činí přístup velice obtížným. Určité
nebezpečí pro veřejnost představují občasné sesuvy balvanů a části
skalních bloků.
Zpracováno
podle:
Mackovčin P., Sedláček M. a Kuncová J. (eds.) (2002): Liberecko.
In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek
III., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha,
331 pp.
|
