|
Tři disjunktivní pseudokrasové lokality
mezi obcemi Ondříkovice a Roudný.
Katastrální území:
Ondříkovice, Frýdštejn (Liberecký kraj)
Nadmořská výška: 286 - 345 m
Výměra: 14,46 ha
Vyhlášeno: 1996
Návrh plánu péče o PP Ondříkovický pseudokrasový
systém [soubor PDF 1MB]
Vzájemně propojený
soubor tří ponorů (Ondříkovický ponnor, ponor u Roudného, Ondříkovické
propadání) a jednoho vývěru (Bartošova pec) ve vrstvách turonských
vápnitých a slínitých pískovců. Ochrana hydrologické sítě
tohoto psedokrasového systému.
 Geologie
Ve svrchnokřídových sedimentech české křídové pánve (písčité
slínovce středního turonu) se vytvořil unikátní pseudokrasový
systém. Vznikl na tektonických poruchách slínovců, vzniklých při
saxonském vrásnění, kdy došlo k rozšiřování sítě puklin ve slínovcích
rozpouštěním vápnité složky, k jejich propojení a vzniku podzemního
systému puklin, kterým protéká voda, prosakující z povrchu. Malé,
většinou občasné vodní toky se ponořují do podzemí ve slepých nebo
poloslepých údolích obvykle ukončených závrtem (Ondříkovické
propadání, Ondříkovický ponor, ponor u Roudného). Voda,
pronikající do podzemního systému puklin, pak vytéká v podobě mohutného
pramenného vývěru (průměrná vydatnost kolem 30 l/s) v 30
m dlouhé vrstevní jeskyni Bartošova pec. Ve slínovcích se místy
nachází i množství otisků schránek křídových mlžů. Území je zakryto
čtvrtohorními sedimenty (svahové a písčité hlíny, písčité náplavy
v údolích), na kterých se vytvořila fluvizem glejová. Na svahovinách
pískovců se vytvořila silně kyselá kambizem arenická, místy i ranker
typický (kambický).
Vlastní území lze rozčlenit do následující
tří enkláv:
Bartošova pec a
Odříkovický
ponor
Mohutnou vodní jeskyni Bartošova
pec vytvořil vydatný pramen ve vrstvách středoturonských vápnitých
a slínitých pískovců, které jsou porušeny řadou tektonických poruch,
z nichž se tu nejvíc uplatňuje systém puklin. Podle některých těchto
tektonických poruch vznikla údolí, na jejichž linii dochází k vývěrům
vody z naplněných vodních horizontů. Jedním z takových údolí je
i údolí Vazoveckého potoka, kde z řady vývěrů je Bartošova pec výrazně
nejvydatnější.
Ondříkovický ponor se nachází asi 600 m severně od Bartošovy
pece. V ponorovém závrtu se ztrácí do podzemí potůček, který pramení
na jižním okraji Voděrad a jehož povrchový tok je přes 500 m dlouhý.
Závrt má rovné náplavové dno, vystlané naplaveným a napadaným listím,
v němž je několik otvorů, kterými se voda ztrácí do podzemí. Za
čelní stěnou závrtu pokračuje trvale suché poloslepé pseudokrasové
údolí, které ústí do údolí potoka Vazovce v těsném sousedství Bartošovy
pece.
Ponor u Roudného
Ponor u Roudného je situován na dně mělkého suchého údolí
a funguje pouze za vysokých vodních stavů. Pod ponorem pokračuje
poloslepé pseudokrasové údolí, které je dlouhé asi 1 km a do údolí
Vazovce ústí zhruba 250 m nad Bartošovou pecí. Toto údolí je suché,
voda tu vyvěrá slabým pramenem až v prostoru koncových vodopádků.
Ondříkovické
propadání
Nazývá se tak slepé údolí, v jehož dolní části je malý boční
ponor, kam mizí slabý potůček. Toto údolí je ukončeno mohutným závrtem
s dnovým ponorem, který je v činnosti pravděpodobně po velkých deštích
a při jarním tání, kdy boční ponor nestačí odvést všechnu vodu.
Květena
 Rozsáhlé
území tvoří mozaika polí, intenzivně i extenzivně obhospodařovaných
luk, kulturních jehličnatých, listnatých i smíšených lesů a pobřežních
porostů podél vodních toků. Nejčastější dřevinou je smrk
ztepilý (Picea abies), dále je běžně zastoupena borovice
lesní (Pinus sylvestris), buk lesní (Fagus sylvatica)
a dub letní (Quercus robur), vtroušeny jsou habr obecný
(Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
a bříza bělokorá (Betula pendula). V podrostu listnatých
porostů se objevuje např. hrachor jarní (Lathyrus vernus),
jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis) a bradáček vejčitý
(Listera ovata).
Lesnictví
Většina lesních porostů má charakter hospodářského lesa.
Využití
Na místě kde vyvěrá pramen z Bartošovy
pece, stávala kdysi Bartošova sklářská huť. Když sklárna zanikla
byl opodál postaven mlýn, později upraven na brusírnu skla. V současné
době slouží jako rekreační středisko.
Zpracováno
podle:
Mackovčin P., Sedláček M. a Kuncová J. (eds.) (2002): Liberecko.
In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek
III., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha,
331 pp.
|
