|
Severozápadní svah vrchu Káčov
(350,5 m n.m.) na jižním okraji obce Sychrov nad Jizerou.
Katastrální území:
Sychrov nad Jizerou (Středočeský kraj)
Nadmořská výška: 310 - 345 m
Výměra: 1,8577 ha
Vyhlášeno: 1953
Předmětem
ochrany je geomorfologický útvar - vypreparovaná čedičová žíla a
vegetace skalních spár.
Geologie
Geologické podloží blízkého
okolí Káčova tvoří křídové (turon) pískovce a slínovce. V
třetihorách, pravděpodobně ve spodním miocénu, zde došlo k
sopečnému výbuchu, při kterém žhavé lávy leucititického čediče
prorazily nadložní vrstvy svrchního turonu a koniaku. V
třetihorách a čtvrtohorách pak docházelo k erozním pochodům a
povrchová část sopky byla zničena. Dnes je obnažena pouze
přívodní část sopky - sopečný komín. Ta má bizarní tvar a skalka
patří k geomorfologickým dominantám zdejšího kraje. Žhavá láva
při své cestě k zemskému povrchu kontaktně přeměnila okolní
horniny. Vznikl tzv. káčovák - kontaktně přeměněný pískovec,
který má natavená zrna křemene. Díky tomu se dá snadno mlít.
Pískovec měl původně vápnitý tmel, a tak vlivem vysoké teploty
vznikl pórovitý pískovec, který je lehký a navíc ve vodě tvrdne.
Proto se užíval ke stavbě jezů. Vlastní čedičová skalka se
vypíná asi 10 m nad své okolí. Málo mocný půdní horizont je
tvořen kombizeměmi a rankery.
Květena
Základním potencionálním
vegetačním typem širšího území vrchu Káčov jsou habrové
doubravy, reprezentativně místy vyvinuté v bývalé bažantnici
Káčov, kde je na jižním svahu vrchu přechod do teplomilné
doubravy, podobně jako na nedalekém vulkanickém dvouvrší Velká a
Malá Horka (310,2 m n.m.), jižně od Káčova. Na vrcholu Káčova
včetně vlastního skalního výtvoru se vlivem mikroklimatu,
podmíněného expozicí i vystupujícím podkladem, vytvářejí
ekologické podmínky k udržení xerotermních prvků, jejichž
těžiště rozšíření v Pojizeří je v makroklimaticky teplejších
oblastech jižně od Káčova. Výskyt, resp. koncentrace níže
zmíněných prvků může mít charakter reliktu - pozůstatku výskytu
z teplejších období poledových dob, ale rovněž se mohly uchytit
v novější době, protože skalní ekotopy přírodní památky vznikly
z velké části uměle obnažením těžbou. Prostřednictvím sopečných
vrchů - ostrůvků - tak vyzařují teplomilné prvky směrem na
sever. Na tento fakt upozornil již v roce 1869
mnichovohradišťský lékárník a význačný botanik Václav Jan
Sekera. Ve skalních štěrbinách vlastního vulkanitu a křídových
hornin a na plochách s mělkými půdami převážně na jižně
orientovaných plochách se vyskytuje kostřava sivá (Festuca
pallens) a kostřava žlábkatá (Festuca rupicola),
pamětník rolní (Acinos arvensis), tařinka kališní (Alyssum
alyssoides), pelyněk ladní (Artemisia campestris),
sleziník severní (Asplenium septentrionale) či lipnice
smáčknutá (Poa compressa), na zastíněných svazích osladič
obecný (Polypodium vulgare).
Zvířena
Samotné chráněné území nemá
větší zoologický význam. Cenné se ale zdají být okolní převážně
listnaté lesy, které jsou refugiem řady bezobratlých a ptáků.
Zřejmě z těchto lesních biotopů pronikly do vlastního chráněného
území některé vzácnější druhy pavouků (pavučenka Walckenaeria
corniculans či plachetnatka Saaristoa abnormis) a
střevlíků (Carabus ullrichi a Harpalus quadripunctatus).
Využití
Kolem čedičové skály je bezlesí, na ostatní ploše
listnatý les. Pro chráněné území byl zpracován plán péče. Jeho
hlavní zásadou je uchování bezlesí v bezprostřední blízkosti
vrcholu, aby zůstal nerušený výhled na tento zajímavý
morfologický útvar. Cílem lesního hospodářství je postupně
vytvořit porosty s přirozenou druhovou skladbou podporováním
původních dřevin a odstraňováním dřevin nepůvodních. V několika
posledních letech zde proběhla asanačních zásahů při nichž byly
především káceny dřeviny.
Poznámka
Ochrana přírodního komplexu Káčova je
poměrně složitá. Chráněné území je tvořeno výběžkem vrchu Káčova
a jeho nejbližším okolím. Na jihozápadním svahu a úpatí vrchu
byla v roce 1950 zřízena přírodní rezervace Káčov o ploše 29,2
ha za účelem "ochrany listnatého smíšeného porostu s hnízdišti
ptactva".
Ochrana území vlastního čedičového
vrchu o rozloze 1,8577 hektaru byla vyhlášena v roce 1953. Již v
listopadu 1925 však přidělil Státní pozemkový úřad v Praze vrch
Káčov katastru obce Sychrov do správy odboru Klubu českých
turistů v Mnichově Hradišti. Jedná se tedy svým způsobem o jednu
z nejstarších rezervací v České republice. Jednou z podmínek
přidělení tohoto pozemku byl požadavek osázení okolí čedičového
suku listnatými, nízce rostoucími dřevinami tak, aby vrchol
zůstal vyhlídkovým bodem a čedičový suk nebyl zakryt porostem.
Bylo zde vysázeno celkem na 13 tisíc sazenic a zalesňování
probíhalo až do roku 1944. I přes svůj přírodovědný význam byla
rezervace v roce 1965 zrušena. Skutečností je, že přírodě blízká
stará dubohabřina je narušena porosty smrků, borovice a dalších
nevhodných dřevin. Přesto má svůj přírodovědecký význam, protože
vedle běžných hájových prvků se zde vyskytuje i řada vzácnějších
nebo fytogeograficky zajímavých subtermofytů jako klinopád
obecný (Clinopodium vulgare), řimbaba chocholičnatá (Pyrethrum
corymbosum), hvozdík svazčitý (Dianthus armeria),
brčál menší (Vinca minor), bradáček vejčitý (Listera
ovata), srpice barvířská (Serratula tinctoria),
ostřice chabá (Carex flacca) a bukvice lékařská (Betonica
officinalis). Celkem bylo v těchto porostech zjištěno 166
druhů vyšších rostlin a 16 druhů mechorostů. Kromě výše
uvedených i nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer),
růže polní (Rosa agrestis) a dřín jarní (Cornus mas),
jehož zdejší populace je nejasného původu.
Zpracováno
podle:
Ložek V., Kubíková J., Spryňar P. a kol. (2005): Střední
Čechy.
In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek
XIII., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno,
Praha, 904 pp.
|
