http://www.zelbrod.cz

Historie
   Počátky muzea sahají k doznívajícímu cechovnímu zřízení v 60. letech min. století, kdy se začala tvořit živnostenská společenstva. Proto bylo v Železném Brodě založeno muzeum, ve kterém byly shromažďovány vedle cechovních památek i jiné předměty, především řemeslnického původu. V roce 1936 byla dostavěna nová budova městské spořitelny, zachráněno i průčelí vedlejšího původního roubeného měšťanského domu z roku 1792 zvané Klemencovsko a architektonicky včleněno do spořitelny. Živnostenské muzeum se postupně rozšířilo na muzeum vlastivědné a v roce 1968 se specializovalo na národopis pro oblast horního Pojizeří. Osada, ze 12. století, která se původně jmenovala Brod, poskytovala služby karavanám pohybujícím se po zemských stezkách. V r. 1501, díky železné rudě, která se nacházela v okolí města, získal Brod přívlastek Železný. Koncem 30-leté války se objevila nová řemesla - soukenictví, plátenictví a perníkářství. Začátkem 18.století se ve městě zřídilo 11 řemeslných cechů. Od 60. let minulého století se uplatnilo v Brodě sklářské řemeslo.

Expozice
   V muzeu je instalována expozice historie sklářství, starých řemesel (perníkářství a plátenictví), slavná prvorepubliková doba železnobrodských podnikatelů do r. 1948 a lidového umění. Součástí instalace jsou výrobky lidových řemeslníků, ukázky lidového umění a dokumenty o historii domku Klemencovsko. K nejzajímavějším vystaveným exponátům patří ukázky betlémů a starý flašinet.

Expozice BĚLIŠTĚ
   Běliště je největší roubená stavba v Železném Brodě. Původně byla u domu barvírna a nedaleko stála soukenická valcha. Dům postavila vrchnost patrně ve 2. pol. 17. stol., po přístavbě z r. 1807 změnil podobu. Byla zde koželužna.

   I po rekonstrukci po roce 1930 si stavba zachovala rysy reprezentující tradiční lidovou architekturu pojizerské oblasti. V roce 1962 byl dům zahrnut do památkové péče, koncem 60-tých let jej prodal poslední majitel (Heřman Jiránek) městu - pro potřeby muzea. K záměru nedošlo - dočasně se zde vystřídalo několik desítek nájemníků.

   Za zmínku stojí, že zde kdysi údajně pobýval krátce i malíř Vlastimil Rada. Díky jeho přímluvě nenechal p. Jiránek Běliště zbourat.

   Začátkem 80-tých let město zamýšlelo využít objekt pro osvětové a vzdělávací účely, na rozhraní 80. a 90-tých let dům chátral. Rekonstruován byl od r. 1993 do r. 1997.

   Stálá národopisná expozice je zde otevřena od srpna 1998. Každá z devíti místností je zaměřena na určitou oblast historie Železného Brodu a nejbližšího okolí.

   Zkamenělé přírodniny, polodrahokamy z Kozákova, otisky škeblí, železná ruda, břidlice i vápenec dokumentují geologický vývoj Železnobrodska. Díky těžbě železné rudy získalo město přívlastek Železný. Železnobrodská břidlice zdobí mj. Národní divadlo a chrám sv. Víta v Praze, zámek Sychrov.

   Archeologické nálezy (převážně z Návarova) představují kovové předměty, úlomky keramických nádob a kachle. Nálezy pocházejí především z výzkumů Vojtěcha Havla a Ing. Viléma Vanička ve 30. a 40. letech 20 stol.

   Fotokopie archiválií, městský znak, rychtářské právo a další předměty připomínají historický vývoj Železného Brodu. Prohlédnout lze unikátní kresby okolí železnice (Pardubice - Liberec) po dokončení stavby v r.1858.

   Velká klenutá místnost spolu s kresbami pana Josefa V. Scheybala ilustruje prvky lidové architektury. Dům č.p. 201 na nám. 3.května - dříve hostinec „U slunce". Pískovcové plastiky, domovní znamení, plynová lampa, dřevěné pilastry či záklopová prkna jsou dalšími důkazy zručnosti našich předků. Národopisné kolorované kresby pana J. V. Scheybala z 60tých let zachycují stavby lidové architektury, včetně jednotlivých detailů. Autorovo zanícení, smysl pro přesnost, obrovská trpělivost a pokora, ale i láska k rodnému kraji zasluhují nejhlubší obdiv. Žádná fotografie nedokáže zachytit tolik, co Scheybalovy kresby, z nichž zároveň cítíte ducha doby...

   Dřevěnou radnici, předchůdkyni dnešní novorenesanční, nechal postavit rod Desfoursů v roce 1670. Dominantní funkci mezi měšťanskými roubenými domy mohla plnit až do r. 1890, kdy byla zbourána. Z radnice se dochovaly pouze dřevěné hodiny a korouhvička.

   Stará škola s názornými obrazy, dřevěnými pomůckami, penály či skleněnými pery, ukázkami výšivek, pletení a háčkování ale i krasopisu. Nechybějí břidlicové tabulky, pravá mořská houba, početní tabule a - rákoska. První dřevěná (jednotřídní) škola stála pod kostelem sv. Jakuba Většího.

   V r. 1701 byl ve městě založen cech ševců. Ševcovský koutek tvoří verpánek, bleskovka, potěh, kopyta, šídla, floky, ale i další potřebné j nářadí. Cechovní předměty (znaky, korouhev, truhlice, pohřební štíty) přibližují rozkvět řemesel v průběhu 18. stol. V Železném Brodě bylo celkem 11 cechů (cech ševců; mlynářů; soukeníků; řezníků; společný cech bednářů, truhlářů, tesařů a sklenářů; zámečníků, kovářů, kolářů a mečířů; cech krejčích; cech pekařů a perníkářů; cech jirchářů, hřebenářů a koželuhů; cech punčochářů;cech tkalců).

   Pekařství a perníkářství je zde připomenuto rozličnými předměty, z nichž zaujmou pozornost (kromě líže s kopistem) především dřevěné formy na perník. Perníky bývaly drahé, prodávaly se na jarmarku, posvícení či trhu a teprve od 18. stol. se staly dostupnými pro široké vrstvy obyvatel.

   Zpracování lnu dokumentují pomůcky (trdlice, vochle, přeslice, viják, sukadlo, ždímačka na přadena a kolovrátek), doplněné kopiemi kolorovaných lidových dřevorytů z Horní Lužice (autorem kreseb je pan J. V. Scheybal). Světnička domácího tkalce je vybavena tkalcovským stavem, lidovým nábytkem, podmalbami na skle i ukázkami kameninových nádob. Dovednost našich předků dokládají jak součásti oděvů z poloviny 19. stol. (vyšívané čepce - uzlíčky čí dracounovou nití, šněrovačky, kabátky, punčochy ap.), tak i dřevěné tiskařské formy na textil.

   Unikátní dřevěné modely měšťanských domů dle původní zástavby náměstí vytvořil pan Jan Maryška ze Železného Brodu (nar. v r. 1865). Vyučil se ševcovskému řemeslu. Znal důvěrně rodné město a měl je rád. Díky tomu zhotovil za 30 let celkem 18 modelů včetně železnobrodské radnice. Tyto modely daroval muzeu, takže je může obdivovat několik generací.

   Lidové betlémy ze dřeva jsou rovněž důkazem tvůrčí precizní práce a fantazie několika řezbářů.

   Národopisnou expozici doplňují staré sáňky a lyže, „prádelní koutek" s neckami, sedací vanou, mandlem a pračkou „kývačkou". V prostorách přilehlé kůlny je vystaveno drobné zemědělské nářadí.

   Před domem zdobí louku tři pískovcové plastiky z druhé pol. 18. stol. - sv. Florián, sv. Jan Nepomucký a sv. Jan Křtitel.

Návštěvní doba
květen - září, úterý - neděle 8:30-12:00 a 13:00-16:00 h
říjen - duben, sobota a neděle 8:30-12:00 a 13:00-16:00 h

Vstupné
? Kč