Zříceniny hradu na skalnatém, pískovcovými bloky tvořeném vrcholu nad levým břehem Jizery proti Malé Skále.

   Počátky hradu jsou doposud - jako u mnohých sídel ze 13. a 14. století nejasné. Je velmi pravděpodobné, že byl založen jako vedlejší sídlo některého z četných příslušníků markvartického rodu; mohl jím být například některý z několika synů Havla z Lemberka, žijícího počátkem 14.století. Z historického vývoje je známo, že hrad patřil Markvartovi z Vartenberka a z Kosti. Pro loupeže byl 1390 královskými vojsky obležen a zabaven spolu s Hrubým Rohozcem. Po husitských válkách, v jejichž průběhu náležel Otovi z Bergova na Troskách, byly Zbirohy zřejmě roku 1442 jako sídlo lapků dobyty a rozbořeny. R. 1613 při dělení panství pustý hrad připadl Janu Jiřímu z Vartenberka.

   Dispozice hradu využívala příznivou terénní konfiguraci. Je členěn na tři části - střední palácové jádro, přední a zadní hrad. V čele za šíjovým příkopem volně stála obdélná, s největší pravděpodobností obytná věž. Zhruba obdélné jádro s obdélnou cisternou v nádvoří tvořila dvě palácová podsklepená křídla ve tvaru písmene L. Vedle vstupní brány vystupovala z obrysu hradu zvláštní lichoběžná stavba. Za jádrem se rozkládala rozsáhlá zadní část hradu, které byla prozatím věnována minimální pozornost. Nejspíše plnila funkci předhradí a dochovaly se z ní především zbytky obvodového opevnění.

   Zbirohy jsou jednou z mála šlechtických hradních novostaveb doby Václava IV. V této době kulminoval vývoj české hradní architektury směrem k pohodlnému, komfortnímu bydlení a tyto tendence se dobře odrážejí i v podobě hradu Zbirohu..