|
Láska k rodnému kraji
je člověku dána do vínku už v kolébce. Očima lásky je krásný
každý kraj, ať je jeho ustrojení hornaté nebo rovinaté, pokryto
lesy anebo do šíra otevřené polím.
Každý kout naší země má svůj vlastní
osobitý půvab. Milujícím očím rodáků ukáže víc detailů, jemností
a tajností, než příchozím, kteří jen projdou krajinou zdánlivě
jednotvárnou a málo výraznou.
Český ráj má výhodu proti méně malebným a romantickým
končinám. Už jen to označení, které se stalo zeměpisným pojmem
a jménem krajiny, skrývá v sobě souhrn krásy, poezie a snů.
Ráj, to je přece maximum. Český ráj, to je celý souhrn čarokrásných
prvků. To jsou ty dramatické a romantické kulisy skalních masivů,
solitérů a bludišť. To jsou ty lesy s
čistými písčitými stezkami, plné borůvčí a brusinek. Je to Jizera,
průzračná a chladná horská řeka, která teprve přispěchala dolů
a zklidňuje svůj rytmus v zelených loukách
u Mnichova Hradiště. A jsou to domky podkrkonošské architektury
v okolí Lomnice nad Popelkou nebo Nové Paky, přilepené jako
vlaštovčí hnízda na rampách a na terasách kopců a skal, s kvítím
za okny a kvítím v zahrádkách.
Mnoho je kouzel, která sem přitahují obdivovatele
přírody a sportovce. Procházíte slavnými turistickými stezkami,
oklopeni krásou na dosah ruky. A jako neočekávaná překvapení
čekají porůznu daleké výhledy. Na světlém obzoru se modře rýsuje
Bezděz, Ralsko, Ještěd nebo zas Kozákov, Tábor, Trosky a hruboskalská
bariéra se staroslavným Valdštejnem. A
zříceniny četných hradů a Panteon, který je jako divadelní
scéna romantické opery. ASuché skály,
které se zvedly nad krajem v podivuhodném tvaru varhan.
Jako lokální patriot v dobrém slova smyslu si přeji a toužím, aby i tento
web sem přivedl nové obdivovatele. Aby co nejvíce lidí poznalo
ten kousek ráje v utěšené zahradě naší rodné země. Aby se z
něho těšili, aby radostně těžili ze všech možností, které nabízí
jejich zálibám, a aby si i svoje srdce vykoupali v jeho studánkách,
v jeho křišťálovém vzduchu a sosnové vůni.
Z ráje se člověk vrací obrozen a posilněn na půdu
každodenního života, jen zcela lehce zraněn touhou, vracet se
znovu nazpátek. Ráje se prý nelze nasytit. Věřte, že ani s Českým
rájem tomu není jinak.
|
|
